Z plantáže do pražírny

Pražička se skládá z několika důležitýchčástí. Nahoře má trychtýř, do kterého pražič nasype zelenou kávu. Pokaždéurčitou a přesnou dávku zelených zrnek. V tu chvíli musí být pražička zahřátá navysokou teplotu.
Zelená zrnka putují do bubnu pražičky,který se točí po celou dobu pražení. Díky němu pražička upraží všechna zrnastejně a rovnoměrně. Ve chvíli, kdy zelenázrnka spadnou do bubnu, rapidně se uvnitřpražičky sníží teplota, protože jsoustudená. Zde se zrnka praží horkým vzduchem a teplota postupně stoupá. Praží se po dobu zhruba 10 - 15 minut.
Zrnka zmenšují při pražení svou hmotnost, protože se z nich odpařuje voda. Zrna postupně tmavnou. Po několika, většinou zhruba po 9 minutách, uslyšíte takzvané první prasknutí - first crack. Čím je káva čerstvější, tím více praskání zrnek slyšíte. Při tomto praskání dochází k tomu, že zrnko znatelně zvětší svou velikost. Můžeme to trochu připodobnit k praskání kukuřice při přípravě popcornu. Teprve po prvním cracku je káva použitelná a v zrnu se začínají dít důležité chemické změny. Objevují se cukry, které postupně karamelizují, a postupně také ustupuje kyselost.
Při ideálním pražení ucítíte ve výsledné kávě opravdové chutě samotné odrůdy. Po dalších 5 - 6 minutách uslyšíte druhé prasknutí, tzv. second crack. Čím později nastoupí druhý crack, tím je to lepší. Pokud zrnka pražíte déle než do druhého prasknutí, jsou potom přepálená. Pražená káva chutná hořce a cítíte jen sílu pražení, žádné originální a původní chutě odrůdy kávy. Pokud pražíte kávu a nemícháte z ní směsi, tak se jednodruhové kávy praží spíš méně. Naopak na směsi se káva praží více do tmava. V severských zemích dávají přednost jemněji pražené kávě a proces pražení zastavují po prvním cracku. Oproti tomu Italové a například také Španělé nechávají dojít zrnka až do momentu druhého cracku. I Češi mají rádi více upraženou kávu, bez výrazné acidity, s jemnou sladkostí a hořkým dozvukem. Italové pražení někdy natáhnou až na 25 minut. Praží déle, ale na nižší teplotu.